Hák

L. je Vlčí princ a taky Štístko u cesty. Opře se o lopatu a směje se od ucha k uchu. Chybí jen obří joint, ale L. už ho nepotřebuje. Odvahou proráží hranice ega a někdy balancuje na tenkých konstrukcích mrakodrapu. A pořád se směje.
Jde cestou k místu bez ega, kde je jen svoboda a nic tam nebolí. Anebo tam, kde bude držet víc pohromadě, víc než kdy dřív.
My jsme teď v Háku. Tam je naše území. Modrožlutá místnost, kde to voní papírem a lepidlem.
Je tam Bojovník bez ega pocházející z jiné planety, sexy Go go tanečnice Lu, Liščí elfí žena, která zapomněla, jak se mluví, já, Obr a stále se usmívající I. A Mistr Hák, kterej nás všechno učí.
V noci naše místo modře svítí.
Vyrábíme z papíru úložiště pro myšlenky jiných lidí. Mají různé barvy a odstíny a každý si může vybrat to své.
Tak je to teď, když pracujeme v Háku…

 

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi tady sdílím. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě.

Foto: Václava Parkánová