Vidíš tu brázdu? Je hluboká, jako to rozorané pole. A rezavý traktor stojí opodál. Zbylo tu pár brambor z loňska. To, co zbylo, je tady, v hroudách zmrzlé hlíny. A nad tím hvízdá vítr. Široko daleko nikde nikdo. Jen ze sousední vesnice vyje pes.
Ve stodole zbylo trochu sena. A na půdě vržou prkna. Ani ty staré časopisy už tu nejsou.
Boty se obalily blátem. Je slyšet potok, ten se nenechá vyrušovat. A klekání. Seberu pár těch zmrzlých brambor. A křídou nakreslím na dlaždici křížek. Sednu si na lavici na zápraží a v rukou tisknu ty zmrzlé brambory.
Hodiny tikají a ručička se pomalu posunuje. Až oběhne kruh, přijde do světnice nový život.
Kdo jsem a co se děje
Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi tady sdílím. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě.
Foto: Václava Parkánová