Jedeme do Francie. Prší, čekáme na autobus. Příšerné filmy promítané v autobuse, ale pocit dobrý. Cesta. Měly jsme jet s Kánětem ještě dál, ale spontánně se rozhodneme kousek od Avignonu, že vystoupíme už tam. Jako na oslavu vypadne Káněti z batohu láhev šampusu a rozbije se o obrubník. „Doufám, že to uklidíte,“ prudí nás pani z autobusu. Uklízíme samy sebe a dospáváme kousek od hlavní silnice. Ráno na stopa. Ukecaný prodavač baget nás vyhodí v Avignonu. Strakatě oblečený černoch prodává kožené pásky, pouliční zpěvačka zpívá před kavárnou. Dáme kafe.
Svítí slunce. Zdejší pankáči na nás pokřikují.
Stopujeme. Jeden stop nás vyhodí kousek od Arles. Prý jsou tam dnes býčí zápasy. Jdeme tam. Sedíme v aréně pod vlastními deštníky, chrání nás před sluncem. Asi deset kluků v bílém dává býkům malé rány elektrickým proudem a pak před nimi utíkají a vyskakují z arény. Jeden býk se dostane ven a běhá kolem první řady.
Arles je město van Gogha, kupujeme nějaké pohledy.
Máme namířeno přes Provance do Španělska.
Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:
Kdo jsem a co se děje
Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.
