Sedíme s N. na chodbě ve velkých ušácích a vedeme naše babylónské hovory. Na chodbě je okrové linoleum a stoly s igelitovými ubrusy připnutými kovovýma svorkami. Když mě přivezli, první, koho jsem potkala, byla černoška N. Sedla si vedle mě, chodba byla prázdná, protože byly zrovna Vánoce, a řekla: „Taky máš nízký sebevědomí?“
Starší paní je jehovistka, usmívá se na mě spoza brýle a schovává mi koblihy a housky od svačiny. Mně se hodí, mám tu docela hlad.
Eliška sedí na chodbě v rohu sama a poslouchá hrací strojek, který jí někdo věnoval. Cinkavě hraje stále dokola Beethovenův motiv „pro Elišku“.
Zuzka je křehká a chodí po chodbě, aniž by se dotýkala stěn. V chůzi se zastaví a řekne: „Já nevim, co proti mně všichni máte!“ Maruška (má návštěva) mi přinesla koláč. Leží zabalený na stole v jídelně. Zuzka nenápadně projde kolem a koláč zmizí. „Dobrý :)“ říkám. Zuzka na mě mrkne.
„Jednou budou po světě chodit jen zvířata,“ říkám. Ona na to: “Já tě miluju…“
Alenka myje nádobí. Má ruce jako sirky a máchá je v tom bohnickém dřezu. Je vysoká, má moc hezkou tvář, ale je strašně hubená… Což se ovšem neodráží na jejím „mycím“ výkonu, velký kopec nádobí zvládá s rychlostí. Venku je podzim, načervenalé bohnické tlející listí…
Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:
Kdo jsem a co se děje
Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.
https://vimeo.com/137258166
