Domov

Skupina vědců v bílých pláštích zkoumá lidské bytost na Karlově. Kdo je neklidný, dostane injekci. Chodili jsme kdysi do botanický zahrady malovat křídama rododendrony. Filip Y. měl úsměv Klause Kinského. A Kateřina žila ve světě lemurů se svítícíma očima. Houbičkový les.

A na bábovku z marjánky sedl Havran a nechce odletět. Kolem folimanský zdi chodí stará Barbie.

Na Zábradlí se svítí. Kašna před ním je osvětlená. Dřevěný vrata. Vchod naproti. Chodí sem i ten v kašpárkovskym, co umí triky s kartama. A cinká rolničkama.

Jako dítě jsem sbírala s babičkou kaštany kousek od Bílkovy vily. Pak jsme do nich píchaly sirky. Ten vánoční stromek nádherně svítí. Mám ráda noc. Na apolinářský porodnici sedí Vrána. Sochy ve dvorech. V tajemnejch pražskejch dvorech.

Jako děti jsme hráli svý hry. A nebáli jsme se. Přišli jsme domů a byli v bezpečí. Bílý světlo televize a náš dvorek. Mámina lampička. Měly jsme černý ruce, když jsme sbíraly ořechy, pamatuješ? A jednou v zimě přinesla babička z balkónu kalhoty. Byly zmrzlý a stály.

Teď je můj domov Samson.

Fotografie je od Jana Rybáře.

Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:

Björk – Triumph Of A Heart

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.

Město

Naproti od nás přes most žijí v bílém domě jeptišky. Chodí po své zahradě. Jsou tiché… Dům ticha v odevzdání se. Zajímalo by mě, jestli život každého z nás dostane jednoho dne opravdový smysl. Jestli se to všechno poskládá a my uvidíme, proč jsme prožili zrovna to, co jsme prožili. Jestli to do sebe zapadne. Jeptišce na vozíku, kterou vezla buclatá paní s křížem na krku, se líbil můj pes. Smála se a volala na něj.

Pak je tu říše nonstopů, kde lidi topěj svou noc v pivě a svěřujou se s věcmi, o kterých ráno už nebudou vědět. A hudba tucá do tmy ve světlech neonu.

A pak jsou tu tramvajáci, kteří každý den jezdí tu samou trasu. Pořád dokola. Některé to možná i baví. Některé zase baví přivírat lidi do dveří nebo ujet na poslední chvíli. Možná mají vztek.

A můj Samson vedle v pokoji řeže pilou do dřeva, aby dostalo tvar. A H. říkal: pěstuj v sobe světlo.

Někoho pohání nespokojenost, někoho touha po dobrodružství, někoho třeba strach. A někdo je spokojenej tam, kde zrovna je. Má cenu hledat?

„Viděl jsem v metru tu herečku z Mullholland Driveu. Vypadala přesně jak ona.“ A já zas viděla ožralýho cikána v tramvaji rozdávat brambůrky. A ten malej cikánskej kluk, co chodil kolem, byl roztomile drzej.

Dej ucho na kolej a poslouchej, jestli jede vlak. Odveze nás mimo mraveniště města někam, kde padá ze skály voda a mech je šťavnatej a listy velký a nacucaný sluncem a deštěm. Tam bude klid. Tam budeme. 🙂

Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte (přeskočte reklamu:-)):

Indiana – Solo Dancing

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.

Foto: Václava Parkánová

Když sedí člověk sám na vrcholku

Když sedí člověk sám na vrcholku hory a dívá se na východ nebo na západ slunce, je tam jen on a zpěv ptáků.
Někdy si představuju, že každý den je nepopsaným listem a že držím v dlaních Slunce.
Když člověk vnímá každý den jako bílý papír, nemusí se nikam vracet, jen to, co prožil, v něm zůstane jako zkušenost. Odraz skutečnosti.
To, co se děje ve snech, je taky skutečné, ale nehmotné. Někdy se ty dva světy spojí.
Když slyším z ulice pláč dítěte, je čistý a trhá srdce.
Mám ráda vážky, protože žijí s lehkostí.
Mám ráda letadla, protože přenášejí lidi na jiná místa.
A líbí se mi vata mraků. Protože vypadá jak krajina. Krajina ve dne.

Fotografie je od Jana Rybáře.

Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:

Emilie Nicolas – Pstereo

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.

Můj Obr

Můj Obr.
Samson toho hodně nese.
V sobě, a když jde, nese velký náklad.
Ukázal mi Ježíše.
Samson občas zasvitne a probleskne ven, má dar.
Kolem hlavy nosí svět pohádek.
Zatím jsou schované.
Někdy vyleze ven Herec. Přesná nápodoba toho, co vidí kolem.
Chtěl by vymyslet Absolutní vtip.
Co může bejt víc, než když se lidi smějou?
Má silné srdce. Trvalé.
Když leží, připomíná starodávného krále.
A když letí, je to Let.
Zkrotil Toruka Macto.

A Červený drak umí létat vysoko, ale teď je hodně zraněný. Má srdce lva.
Černá mamba bydlí v domě, kde se žije. V pokojích se svítí a oni jsou spolu. Někdy zapnou kameru, pustěj hudbu, komunita umělců, při víně se objevujou obrazy.
Jsou kmen. Držej spolu.

A Zrzka teď pláče.

Bojím se výstřelu.
Často ho slyším. Zní trochu, jako když puká srdce.
Možná je to rána určená pro mě nebo pro tebe a toho se bojím.
Jak říkal P.V. všichni lidé by měli být bratři a sestry.
Tohle je pro Davida.
Můj T. je totiž Amor.

Fotogragrafie je od Jana Rybáře

Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:

Half Moon Run

 

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.