Rebeka

Rebece se podařilo vystudovat vysokou školu fotografie i přes všechny komplikace spojené s ADHD a poruchou autistického spektra, na které navazovalo sebepoškozování i pokus o sebevraždu. Vyzkoušela nespočet psychofarmak a prošla si mnoha hospitalizacemi. Pro rozšíření portfolia jejích služeb by si chtěla udělat kurz foto make-upu, který stojí 18.000 Kč.

Její příběh:

Jmenuji se Rebeka, je mi 26 let a psychickou nerovnováhou pociťuji již od útlého věku. Mé chování vybočovalo z řady oproti ostatním dětem již ve ve školce, kdy jsem měla silné separační úzkosti, dále i záchvaty – nyní vím, že šlo o meltdowny. V 6 letech mi bylo diagnostikováno ADHD, teď o 20 let později se přišlo na to, že jsem i na autistickém spektru. Nepochopení světa a pocity velké jinakosti jsem niterně prožívala velice silně, na střední škole jsem se začala kvůli tomu sebepoškozovat, dále jsem se pokusila dvakrát si vzít život. Mám za sebou několik hospitalizací a denních stacionářů, k tomu nespočet vyzkoušených psychofarmak, které mi spíše nezabírají. I přes to všechno jsem ale zvládla vystudovat vysokou školu – obor fotografie. Umění mi hodně pomáhá, dokážu se tak soustředit na jiné vjemy, je to pro mě podobně terapeutické jako klasické individuální psychoterapie, na které doteď pravidelně docházím. Přivydělávám si focením zakázek, které mě naplňují, ale bohužel nejsou pravidelné. K zvýšení finanční stability by mi velice pomohl kurz foto makeupu. Mohla bych se profesionálně naučit líčit modelky a rozšířit si tím své služby. Věřím, že by mi tato nová dovednost zajistila pravidelnější fotografické zakázky.

Ela

Ela si už v dětství si prošla i rakovinou, díky čemuž musela opustit svůj sen sportovní kariéry. Nyní se léčí s nediferencovanou schizofrenií. Má naštěstí ale i další vášeň a tou je hudba a zpěv. Píše své vlastní texty, na hudební složce pracuje s talentovanými skladateli. Ráda by vydala vlastní album, náklady na něj vychází na 20.000 Kč.

Její příběh:

Léčím se s nediferencovanou schizofrenií směřující ke schizoafektivitě. V psychózách jsem byla víc než polovinu svého života. Nekonečně si vážím každého “ všedního “ dne. Je to pro mě úžasný dar a vzácnost. Psychotické ataky se u mě začaly projevovat ve čtrnácti letech, hned po tom, co jsem se vyléčila z rakoviny kosti, kterou jsem onemocněla o rok dříve, tedy ve třinácti letech.
Mé dětství rozhodně nebylo ideální. Bylo plné velkých bolestí a traumat, která si budu zpracovávat nejspíše až do konce života. Nemoc mám dědičnou, trpěla jí i má maminka Jana, která po dvou pokusech o sebevraždu nakonec zemřela na psychiatrii na náhlou zástavu srdce. Tuto nemoc mají i moji vlastní sourozenci, především můj bratr Jirka, který žije v chráněném bydlení.
V dětství byl mou největší vášní sport a hned po něm hudba a zpěv. V těch třinácti letech se ale v oblasti sportu rozhodl osud přerušit mé smělé plány, tedy mít sportovní kariéru.
Měla jsem nádor ve stehenní kosti a vlivem mnoha operací (byla mi dána dárcovská kost) jsem vlastně šestnáct let – až doposud – kulhala anebo v kuse ležela s bolestmi. Zůstala mi hudba, moje věčná, věrná a nejlepší kamarádka. Hudba je můj lék, je zkrátka úžasná. Zpívala jsem už od dětství ve sboru Boni Discipuli, se kterým jsme jezdili i do zahraničí. Vyhrála jsem také dvakrát první místo města Brna v sólovém zpěvu v kategorii ZUŠ. Minulý rok (2024) jsem se dostala do semifinále pěvecké soutěže Hlas Česka.
Můj největší sen je zpívat. Zpívat, zdokonalovat se ve zpěvu, nahrát svoje hudební album. Píšu si vlastní texty a s hudbou mi pomáhají úžasní skladatelé.

Lenka

Lence se po potratu dvojčat projevila schizoafektivní porucha, se kterou se dlouhodobě léčí a chodí na podpůrné terapie. Zamilovala se ale do háčkování a nyní by svoji vášeň ráda přetavila ve výdělečnou činnost. Chce doplnit svůj web popletka.cz o e-shop, investovat do reklamy a nakoupit zásoby klubíček. To v celkovém součtu dává 20.000 Kč.

Její příběh:

Jmenuji se Lenka a je mi 33 let. Vyrůstala jsem se dvěma sourozenci a mámou na Vysočině v Havlíčkově brodě, kde jsem se i vyučila servírkou. V oboru jsem zůstala do roku 2015 než se mi narodil syn. Hned v roce 2016 jsme na svět přivítali i dceru.  Po mateřské jsem se vrátila na místo servírky, ale netoužila jsem po ničem jiném, než pracovat z domu a být více s dětmi. Otěhotněla jsem pak ještě jednou, ale bohužel se mi po potratu dvojčat rozvinula schizoafektivní porucha a děti jsem musela svěřit do pěstounské péče k jejich babičce. Nyní chodím na depotní injekce a podpůrné terapie a ráda bych děti získala zpět do péče. Už při promýšlení možností práce z domova po porodu mě lákalo háčkovaní, ale bohužel jsem to neuměla. Tenhle problém za mne vyřešil můj současný přítel, který mi prostě koupil knihu s návody na háčkované polštáře a řekl: Ty to zvládneš. Tak jsem k tomu sedla, trošku se potrápila, ale nakonec jsem vytvořila svůj první háčkovaný dekorační polštář. Od té doby háčkuji vše, co mě napadne.

Vloni jsem k narozeninám dostala web Poletka.cz a začala se věnovat háčkovaní na zakázku. Svůj sen o práci z domu tak nadále rozvíjím.

Mojí vizí do budoucna je nechat svou značku registrovat, háčkovat na zakázku a zároveň své modely prodávat je přes e-shop. Z finančního příspěvku bych chtěla zaplatit náklady na vytvoření e-shopu a reklamu a nakoupit velké zásoby klubíček.

Díky za vaši podporu!

Pavel

Pavel si prožil krušné dětství s otcem policistou, deprese, úzkosti i panické ataky. Nyní jako lektor robotiky objíždí ZŠ po celé republice. Pro lepší pozici ve firmě a vyšší samostatnost mu pomůže kurz autoškoly. Ten vyjde na 23.500 Kč.

Jeho příběh:

Pracuji teď půl roku brigádně jako lektor robotiky a přednášející o umělé inteligenci, jezdím do škol po celé republice, ale vždy potřebuji řidiče, takže i v této práci by mi řidičský průkaz také pomohl rozšířit mé kompetence.

Každopádně do budoucna chci dělat sám na sebe, jezdit do škol a přednášet, pořádat rozvojové tábory pro děti i dospívající a krom toho cestovat bez omezení, prostě, jezdit kam bude potřeba. Kvůli psychickým potížím se mi nedaří pracovat v kolektivu, korporátu a běžném zaměstnání, kde mi nadřízení netolerují mé potřeby –například svobodně si zorganizovat čas na práci. 

Ale je toho více, co musím řešit, abych ve společnosti mohl fungovat… 

Měl jsem těžší dětství, možná hlavně kvůli mému otci. Byl to policista a též měl složité dětství, což ho poznamenalo. Do mých asi sedmnácti mě bil a neměl problém používat chvaty, co se naučil na policejní škole, ale mnohem horší byl psychický nátlak, ponižování, nadávky a tak dále. Když jsem něco provedl, byl jsem nucený lhát a zastírat, protože jsem se bál domácího vězení a jiných trestů, častého vyslýchání, narušování soukromí atd…

Když mi bylo 19 a našetřil jsem si nějaké peníze, rychle jsem se odstěhoval s expřítelkyní do Prahy, kde jsem žil přes dva roky, než jsem opakovaně vyhořel a začalo opravdu těžké období plné depresí, úzkostí, panických atak a neschopnost fungovat v práci a celkově ve společnosti. Vrátil bych se ještě kousek do minulosti… na základce jsem byl šikanovaný, než jsem si od střední dokázal lépe stanovit své hranice. Jenže má naučená vzpurnost vůči autoritám a systémům se prohlubovala, doplácel jsem na to, a tak jsem rok před maturitou pozastavil studium. S touhou po svobodě jsem začal hodně cestovat, dost jsem toho poznal i si uvědomil. Ale fungování v normálním životě, kde je potřeba konzistentně pracovat a vydělávat si je pro mě problém, a tak hledám cesty, jak to zvládat s mojí osobností. V mojí hlavě jsem v neustálém boji o svobodu se strachem, že mi ji někdo bere, i když jsem to mnohdy já sám. Ale po desítkách hodin terapií, meditačních retreatů a nějakých těch let zkušeností, co už jsem na světě, se učím své démony překonávat. A to i výzvy, které nově začínám, jako je dodělaní si maturity, nastartování podnikání a soužití v nové domácnosti, po té, co jsem se znovu odstěhoval od rodičů, kvůli opakovaným problémům s otcem. Naštěstí mám kolem sebe pár úžasných lidí, kteří mě podporují, a dokonce v naší moderní společnosti existují i organizace, jako Focus, Green Doors a plno dalších. Jsem za to moc rád. Proto bych byl vděčný, kdyby se podařilo získat potřebnou částku pro pomoc lidem, kteří také bojují za svoji svobodu.