Šéfová, staniční sestra, mi přijde trochu mrcha, ale tváří se
přátelsky. Ráda laškuje s primářem a on s ní. Do práce chodí před sedmou
perfektně upravená a namalovaná, v dobré náladě. Kouří se ve skladu. Já tam
jsem často, nejraděj se dvěma hodně mladýma holkama, co nedávno nastoupily
poprvé jako sestry. Staniční taky zajde, většinou se sestrou, mladou holkou,
která mi přijde jako totální kráva a furt buzeruje. Původně prej vázala v
květinářství kytky. Jinak většinou všichni sedí na sesterně a dělaj si
srandu z pacientů, kteří tam umíraj na onkologickém pokoji. Třeba že
smrděj. Dveře od sesterny jsou otevřené. Nechce se mi tam s nima moc bejt,
většinou jsem spíš na chodbě, když nemám práci a bavím se s mladým
ukrajinským klukem, který chce být doktorem. Jeho máma tam uklízí. Občas za
ní zajdu, udělá mi kafe, ve kterym je mlíko a cukr, lógr cedí přes
sítko. Největší stres je ráno, když musim co nejrychlejc převlíknout všechny
postele, ale staniční je se mnou spokojená. Pak se jen vozí pacienti i s
postelí na operaci a zas zpátky. Občas jedu se starym pánem na křesle do
jiný budovy na ozařování. Má krk úplně červenej a furt vykašlává. Občas
pochůzky a co je třeba, ale jinak si to tam člověk musí prostě
odsedět. Hlavní číslo je, když zabalí pacienta jako mrtvolu do látky a pak
zjistí, že to bylo předčasné a že ještě dejchá. Umře pár momentů potom.
sranda je kolem toho velká. Po nějakém čase řikám staniční, že to asi neni
to moje pravý a že toho chci nechat. Nechápe, ale problémy kolem toho
nejsou. Když meju na hajzlu bažanty, řiká mi nějaký Cigoš, co je tam na
návštěvě proč to dělám, že mi klidně udělá spoustu dětí.
Klip k tomuto příběhu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:
Kdo jsem a co se děje
Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi tady sdílím. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.
