textař, pro Čistou duši napsal příběhy „mám to“
Píšeš texty pro zpěváky, knížky pro děti, jaké to bylo psát příběhy se
schizofrenií?
Když píšu pro děti, ale vlastně často i když píšu písničky, je to pro mě hlavně hra. Usiluju o určitý
tvar a hra je přitom pro mě pracovní metodou. Tohle bylo samozřejmě něco dost jiného. Příběhy,
s kterými jsem se tu setkal, byly silné díky své autenticitě. Rozhodně nešlo o to něco konstruovat
nebo něčemu přidávat na efektu, ale spíš stručně předat neporušená jádra těch vyprávění, která
mi byla svěřena.
Napsal jsi také texty pro CD Blázinec, kde jsou písničky o různých psychických
onemocněních. Bylo těžší psát o schizofrenicích nebo o nemocech?
Na CD Blázinec jsme s Honzou Lstibůrkem pracovali skoro dva roky. Byl to mnohem větší objem
práce, ovšem úžasně zajímavé díky všem, kdo se na projektu podíleli. Pro Blázinec jsem psal
věci tím způsobem, že jsem rozvíjel své vlastní představy spojené s psychickými onemocněními.
Ve většině textů to bylo vlastně tak, že jsem si něco, co sám od sebe v nějakém zárodku
znám, představil nazvětšované do nekontrolované míry (bulimie, narcismus, fobie, erotománie,
schraňování věcí a podobně). Proto také myslím, že CD Blázinec není a nikdy nemělo být galerií
skutečných diagnóz, ale převážně galerií „úchylek“ tzv. „normálního člověka“. Když pak písničky
zcela osobitě ztvárnili tak různorodí interpreti jako Jiří Suchý, Iva Pazderková, David Koller nebo
Tomáš Klus, často jsme se teprve z jejich interpretace definitivně dozvěděli, co jsme to vlastně
napsali. Z původních pocitů běžného člověka tak jejich nazvětšováním a díky různorodosti
skvělých interpretů vznikly samostatné postavy, které snad můžou lidem připomínat něco, co
sami znají.
Práce na Čisté duši probíhala v tomto ohledu naprosto opačně. Na začátku jsou jednotlivci s
neopakovatelnými osudy, kterým se do cesty připletla zákeřná nemoc. Nemoc, kterou si asi
nikdo, kdo se s ní sám nesetkal, dost dobře představit nemůže, a která se u každého projevuje
trochu jinak. Mým úkolem tu bylo hlavně naslouchat. Naslouchat a pokusit se alespoň něco
přetlumočit, tak jak to ostatně pro mě udělali už sami „pacienti“, kteří jsou převážně ve fázi,
kdy na svoje setkání se schizofrenií vzpomínají jako na určitý více či méně uzavřený úsek své
minulosti.
Některé příběhy nejsou úplně veselé čtení. Ty jsi strávil s těmi lidmi nějaký čas,
napadne tě něco konkrétního, co tě na nich překvapilo, zaujalo?
Je to velmi individuálním, ale co mě určitě zaujalo u všech je jejich ochota podělit se o tak
naprosto osobní a tvrdý zážitek, jakým je vlastní setkání se závažným psychickým onemocněním.
U každého jde o zásadní příběh jejich života, který poznamenal samozřejmě i rodinné a další
vztahy. Ochotu všechny tyhle věci veřejně vylíčit chápu jednak jako upřímnou snahu pomoct
ostatním, kterých se toto onemocnění může týkat, ale také jako vyjádření velké důvěry a vděčnosti
organizaci Green Doors, která, jak jsem pochopil, většině zúčastněných moc pomohla při návratu
do běžného života.
Co by si popřál lidem, se kterými jsi sepisoval jejich příběhy?
Přál bych jim, aby našli štěstí v aktivním „obyčejném“ životě. A také, aby se jim splnilo to, že jejich
účast na Čisté duši trochu přispěje k pomoci co největšímu počtu lidí s podobnými problémy.
