Alžběta (Liamren13)

Alžbětu jsme podpořili ve vydání autorské knihy o duševním zdraví, která obsaovala jak vlastní zkušenosti, tak praktické rady, ale hlavně její jedinečné kresby, které jsme také použili pro web Čisté duše.

 

2021

Děkuji všem za podporu pro můj krok!

Dopadlo to skvěle, kvalitně vytištěno firmou Carter a kniha se dostala do dobrých rukou. Spolu s mým spoluautorem Pavlem Oulíkem jsme ji distribuovali všem, kdo o ni projevil zájem v Psychiatrické nemocnici Bohnice, na Dobrém místě – pavilon 19, a také v Bohnickém Peer klubu. Kniha se dostala také k některým peerům pracujícím jak ve svépomocných skupinách, tak v terénu a následně díky nim k jejich klientům. Pomohla hodně lidem, odezvy čtenářů jsou pozitivní a z toho mám velkou radost. Zbývá mi ale ještě docela dost výtisků a přemýšlím, jak s nimi naložit. Knihu by bylo možné prodávat na webu, ale možná je lepší distribuce zdarma na místech, kde knížka splní svou funkci: destigmatizovat a poskytnout informace o duševní nemoci. Pokud byste měli zájem o výtisky knížky, velice ráda je dopravím do Green Doors.

Udělej krok – je to krásný projekt.

 

2018

 

Liamren13 je mé ilustrátorské jméno. Je mi třicet dva let a od svých dvaceti sedmi let mám diagnostikovanou duševní nemoc. Chtěla bych zvládnout nad nemocí zvítězit a uzdravit se.

Moje velká životní vášeň je kreslení a výtvarné umění. V současné době se věnuji hlavně ilustraci a digitální kresbě, učím se malbu sprayem – graffiti, na legálních plochách. Kreslení je smysl mého života, jen pro něj nedokáži zatím najít profesionální uplatnění a po druhém relapsu onemocnění zvládám obtížně věci jako jsou navazování kontaktů, plánování…soft skills, tolik dnes důležité. Vím, že mám tendenci k sociální izolaci, kterou musím neustále překonávat. Myslím, že je důležité sdílet informace o duševních nemocech, a proto jsem se rozhodla, že vytvořím svou první knížku… Byla to právě má vlastní zkušenost, která mne inspirovala k napsání.

Vždycky jsem chtěla cestovat a tak jsem v šestnácti letech odjela studovat do jiné země. Zažila jsem úžasná dobrodružství, ale všechno světlo má svůj stín. Pamatuji si na svou první depresivní epizodu, ten pocit prázdnoty a myšlenky na to, že by bylo lepší neexistovat. Ve tři hodiny uprostřed noci jsme jeli na motorce s mým dobrým kamarádem k moři, protože to byla ta poslední věc, kterou jsem si přála vidět, než se zabiju. Neměla jsem tušení, o co jde. Dostala se mi do rukou kniha o bipolární poruše, ale odhodila jsem ji stranou – jsem přece normální jako všichni. Zvládla jsem fungovat i s depresemi další čtyři roky…pak jsem byla hospitalizovaná, tentokrát ve stavu paranoi s dezorganizovanými myšlenkami, které neměly daleko do tzv. „hlasů“. Diagnóza schizoafektivní porucha. Na psychických nemocech typu schizofrenie mi přijde nejzákeřnější právě to, že zasáhnou mladé lidi v důležitém období jejich života. Ve dvaceti pěti letech jsem měla dobře započatou uměleckou dráhu, studovala jsem současné umění na zahraniční škole, za sebou pár studentských výstav, koupi obrazu a jednu realizaci plastiky ve veřejném prostoru. Po absolvování diplomu jsem hledala pracovní uplatnění a našla ho ve formě grafického designu. Když jsem se vrátila zpět do Čech zhoršily se mé psychické potíže a nastal můj první kontakt s psychiatrií. Hledání si práce jako absolvent v novém kulturním prostředí, navazování nových vztahů, poté zvládání práce, stres v mé rodině…všechno bylo tak nějak zvláštní a obtížné a můj mozek to prostě nezvládl. Zatím jsem prošla dvěma hospitalizacemi, beru denně léky a chodím na terapie. Častokrát mám pocit, že se musím znovu škrábat nahoru ode dna propasti. Snažím se dál žít svůj život jak nejlépe dovedu.

Knížka vznikla jako terapie uprostřed epizody deprese. Její psaní mi dalo nový cíl a proces vydání je pro mne nová obohacující zkušenost. Mám dva sny. Jeden je moci žít profesionálně ze své ilustrátorské tvorby a druhý je pomoci nějak lidem, třeba formou inspirace. Nebo tím, že se prolomí stigma nad duševní nemocí. Doufám, že bude knížka jedním z kroků, které mi pomohou na cestě. Chci všem poděkovat za vaši pomoc. Je neuvěřitelně léčivé, pokud člověk ví, že není sám a může být podpořen.