Vladimír

Byl jsem normální zdravej kluk, který do 20 let svého života nevěděl skoro nic negativního o životě. Rodiče mě tak nějak chránili a s odstupem času musím říci, že mě dobře vychovali. Vše plynulo tak nějak samo, automaticky se mi dařilo.  Ve studiu na střední škole, jsem byl jako jeden z nejlepších studentů ve třídě. Zkoušku dospělosti jsem na střední škole zvládl také. Měl jsem velkou motivaci, podařilo se mi udělat přijímačky na dvě vysoké školy, na architektury v Praze a v Liberci. Na talentové zkoušky jsem se připravoval dlouhodobě na střední škole. Chodil jsem do zájmových kroužků kresba – malba a bavilo mě sportovat.

Nakonec jsem se rozhodl pro Prahu, chtěl jsem do víru velkého světa a v roce 1999 jsem v říjnu nastoupil k zápisu a do prvního semestru. Prvních čtyři semestry mě studium vyloženě bavilo, byli tam předměty, které hodně souvisely s kresbou, malbou, uměním, rýsování a vizualizováním ve specializovaných programech. Samozřejmě byly i předměty méně populární, na kterých se oddělovalo zrno od plev, jako matematika a deskriptivní geometrie, ale i tady jsem uspěl, i když s odřenýma ušima, takže jsem rozhodně nepatřil k premiantům v ročníku. Ale škola mě bavila a tak jsem na sobě pracoval.

Pak to přišlo. Problém nastal, když začaly pro mne nezáživné předměty, jako třeba právo… když jsem se začal porovnávat s ostatními lidmi v ročníku a začal jsem se rozhlížet po holkách. Také jsem si na plno začal uvědomovat zodpovědnost a tím stoupal stres z případného neúspěchu. Nešťastně jsem se zamiloval do jedné dívky, která mou lásku neopětovala, začalo se mi nedařit ve škole a rodiče navíc pustili do  přístavby k rodinnému domu svépomocí, kde byla každá ruka dobrá. Bylo toho prostě moc a nezvládl jsem to. Byl jsem hospitalizován v PNB. Hospitalizací s diagnózou schizofrenie pak bylo více, ale i přes to se mi školu podařilo dostudovat. Hledal jsem záchytný bod a tou pro mne měla být křesťanská víra. Myslel jsem, že mi to pomůže. Ale takhle to bohužel nefunguje, do teď vlastně nevím, jestli to bylo dobře, nebo špatně.

Poslední ataka byla ze všeho nejstrašnější, souviselo to i s vírou, bral jsem to moc vážně, a proto se mi to asi stalo, abych si to na vlastní kůži vyzkoušel. Došlo na prorocká slova mého kamaráda, věřícího, který mi jednou řekl, co je to peklo. Peklo je vlastně věčný život odloučený od boha v reálném světě, kdy jste vyhoštěni mezi zavržené lidi, kteří nenávidí jeden druhého i sami sebe a jenom všechno ničej a rozbíjej. A já tam byl. Naprosto šílená zkušenost, ze které jsem nevěděl, jestli se dostanu, nevěděl jsem, jestli jsem už umřel a jsem fakt v pekle, nebo ne. Věřte mi, tohle nechcete nikdy v životě zažít. Nemyslím si o sobě, že bych měl být zavržený, ale nikdo neví, jak úzká a trnitá cesta do nebe vede. Sám sobě si neubližuji, žádné drogy, alkohol výjimečně, žádná promiskuita, žiju zdravě, ale přesto všechno se osud se mnou nemazlí.

 

Naštěstí jsem našel záchytný bod, který funguje a alespoň mi částečně dodává sebevědomí a smysl života, navrací mi jistotu. Vrátil jsem se k tomu, co opravdu miluji a co jsem dlouhou dobu opomíjel kvůli „důležitějším“ věcem. Je to kresba, malba a navrhování (i když zatím jen tak cvičně, pro to, že mě to baví). Netroufám si na velké projekty, ale líbí se mi navrhování interiérů. Chtěl bych si zopáknout a naučit se nové dovednosti v kurzu bytového designéra.

 

Začal jsem také pracovat na 2-3 směny týdně v Mlsné Kavce, to mi také hodně pomáhá, protože jsem mezi lidmi a dělám práci, která je hned vidět. Je tam dobrá parta.

 

Skills:

One comment on “Vladimír”

  1. Radek Procházka Reply

    Ahoj Vláďo.
    Dneska jsme byli s rodinou navštívit známou v PNB a v kavárně jsme narazili na SMYSL, který byl o Tobě.
    Chtěl jsem Ti jen popřát hodně síly a přeji Ti, aby se Ti přání ohledně interiérového designera splnilo.
    Držím palce.
    Radek

Leave a comment

Please wait...