Autor: admin

Barcelona ve znamení slunce. Bílá socha Kryštofa Kolumba na pobřeží.

Vzpomínám na Janov, tam je zas pomník Kryštofa Kolumba, taky bílej. U něj se měl setkat Tim Tolar s Johnym, postavy z mé oblíbené knížky.

Nejhorší na cestách jsou ty hádky s parťákem. Ty tlaky, kdy jsme moc spolu a lezeme si na nervy.

Před kostelem v Barceloně potkáme Čecha, žebráka. Varuje nás před spaním na pláži. Krade se tam.

A samozřejmě Gaudí. Ty stavby vypadají jako přírodní útvary. Tak jsou nepravidelně krásné.

Spíme na periferii v parku, kde nás uprostřed noci osprchují zahradní postřikovače. Ráno nás kontroluje policie a Káněti se odlomí kus dříve spravovaného zubu.

Gaudího park. Mozaiky barevných her mistra.

Noční projížďka autobusem, kdy se omylem dostáváme opět na místo, ze kterého jsme vyjely.

Rozlehlé tržiště s nádhernou zeleninou a barevnými plody moře.

Mravenci v paštice a smích na pláži.

Neznám krásnější usínání, než když za noci naráží moře na pevninu a omývá písek.

Barevné loďky stojí v přístavu a pohupují se, vítr. Tolik krásných zákoutí.

Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:

Bat For Lashes – All Your Gold

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.

Jedeme do Francie. Prší, čekáme na autobus. Příšerné filmy promítané v autobuse, ale pocit dobrý. Cesta. Měly jsme jet s Kánětem ještě dál, ale spontánně se rozhodneme kousek od Avignonu, že vystoupíme už tam. Jako na oslavu vypadne Káněti z batohu láhev šampusu a rozbije se o obrubník. „Doufám, že to uklidíte,“ prudí nás pani z autobusu. Uklízíme samy sebe a dospáváme kousek od hlavní silnice. Ráno na stopa. Ukecaný prodavač baget nás vyhodí v Avignonu. Strakatě oblečený černoch prodává kožené pásky, pouliční zpěvačka zpívá před kavárnou. Dáme kafe.
Svítí slunce. Zdejší pankáči na nás pokřikují.
Stopujeme. Jeden stop nás vyhodí kousek od Arles. Prý jsou tam dnes býčí zápasy. Jdeme tam. Sedíme v aréně pod vlastními deštníky, chrání nás před sluncem. Asi deset kluků v bílém dává býkům malé rány elektrickým proudem a pak před nimi utíkají a vyskakují z arény. Jeden býk se dostane ven a běhá kolem první řady.
Arles je město van Gogha, kupujeme nějaké pohledy.
Máme namířeno přes Provance do Španělska.

Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:

Major Lazer – Too Original

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.

 

Kristiáne…? Jdem spát… A ty jsi máma, Kristiáne?… A kdo je Kristián?… Kristián je můj vrah… A. Hlaváček, hlava C.-Z.-E.-CH… hotel Fórum… Tak co, už mě vidíš?… Počítačové hry… je peklo tam, kde se svítí a ráj tam, kde je tma, nebo naopak?

Na pětce je malá cela s vypolstrovanými zdmi a okýnkem ve dveřích. Kde jsem se tu vzala? Ten propad je hluboký, šokující.

Pak jsem venku mezi ostatními.  Je tu téměř průsvitná starší velmi hubená žena. Vidím ji jen jednou, když ji vedou na samostatný pokoj. Usměje se na mě.

Tady, mezi těmi ženami, které spolu navzájem zápasí a zápasí se silami v sobě, naše rozdílné a přitom propojené světy o sebe naráží jak kry. Tady jsme v pekle…

Ale když si dáváme na záchodě dohromady jednu cigaretu, pootevře A. okno. A proudí sem vzduch tak těžký, tak čistý a hutný, tohle je okno pootevřené do Ráje…

Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:

New Order – Restless

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.

Sedíme s N. na chodbě ve velkých ušácích a vedeme naše babylónské hovory. Na chodbě je okrové linoleum a stoly s igelitovými ubrusy připnutými kovovýma svorkami. Když mě přivezli, první, koho jsem potkala, byla černoška N. Sedla si vedle mě, chodba byla prázdná, protože byly zrovna Vánoce, a řekla: „Taky máš nízký sebevědomí?“

Starší paní je jehovistka, usmívá se na mě spoza brýle a schovává mi koblihy a housky od svačiny. Mně se hodí, mám tu docela hlad.

Eliška sedí na chodbě v rohu sama a poslouchá hrací strojek, který jí někdo věnoval. Cinkavě hraje stále dokola Beethovenův motiv „pro Elišku“.

Zuzka je křehká a chodí po chodbě, aniž by se dotýkala stěn. V chůzi se zastaví a řekne: „Já nevim, co proti mně všichni máte!“ Maruška (má návštěva) mi přinesla koláč. Leží zabalený na stole v jídelně. Zuzka nenápadně projde kolem a koláč zmizí. „Dobrý :)“ říkám. Zuzka na mě mrkne.

„Jednou budou po světě chodit jen zvířata,“ říkám. Ona na to: “Já tě miluju…“

Alenka myje nádobí. Má ruce jako sirky a máchá je v tom bohnickém dřezu. Je vysoká, má moc hezkou tvář, ale je strašně hubená… Což se ovšem neodráží na jejím „mycím“ výkonu, velký kopec nádobí zvládá s rychlostí. Venku je podzim, načervenalé bohnické tlející listí…

Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:

KACY HILL: FOREIGN FIELDS

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.

https://vimeo.com/137258166