11.1.2016
 Posted by admin
0

Ze sna

Měla ve vlasech kopretinu. Nikdy jsem se jí neptala, kde se tady vzala. A ta loď kotvící u řeky jí nepatřila. Bydlela ve městě, kde se ulice splétaly do uzlů. Ale obloha vidět byla.
Labuť nehnutě seděla na vodě. Asi spala.
A z kajuty vykoukla rozčepýřená hlava námořníka s knírkem a mořskou pannou na rameni.
Chodila v noci, potichu, jen se slabým šelestem šatů v průchodu a ze zídek seskakovaly kočky, většinou černé. Došla až k barevné mozaice a vztáhla k ní dlaň. Obrazec se prohnul a pak zas navrátil zpět. Smějící se ďáblík s netopýřími křídly, ozdoba na květináči, pohnul hlavou. A anděl v průčelí domu těžce zamával jedním kamenným křídlem.
Neznala jsem jí dlouho. Nejdřív jen z fotografie. Má na ní plavé vlasy, věneček z pampelišek a je jí asi pět.
V pokoji se svítí a je slyšet klavír. Konejšivá melodie se line z okna do noci. Pak hráč zaškobrtne a klavír utichne. Na držadle u dveří se zavlní šupinatí hadi a obličej skřeta na klepadle vyplázne jazyk. Pak zafouká vítr a spadne pár javorových listů.
Neznala jsem ji dlouho. Možná ze sna.

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi tady sdílím. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům, tedy k většině mých zápisků.

Foto: Václava Parkánová

 

Leave a comment

Please wait...