3.12.2015
 Posted by admin
0

Bratislava

Peter na lavičce. On nenávidí lidi. Bydlí v domě, který nikomu nepatří. Vezmu ho do kina na Matrix jedničku. Říká, že má někdy chuť takhle střílet do lidí. Něčím mi připomíná Ladislava Klímu. Říkám mu, ať se jde zeptat do Prašné Bašty, kde meju nádobí, na nějakou práci. Přes noci jsem s ním v tom domě, do kterého se leze přes plot. Rasťo je mladý kuchař a sází ve velké rychlosti hranolky, tam kus masa na pánev, říká „toto je krásná čierná omáčka“. Kuchař musí být trochu sportovec. Má vlnitý vlasy do culíku. Hezkej kluk. Holky, co nosej jídlo, choděj pro připravené talíře a sem tam z těch talířů berou pár hranolků, než to odnesou. Připomínaj mi takový samice od supů, jak hrabou do těch talířů. Jeden den vysaděj okna a mejou tam to zamaštěný sklo, jen tak, hadrem a vodou. Den poté co jsem řekla Peterovi, ať se jde do Bašty zeptat na práci, mi říkaj, že tam končím. Chodím po Bratislavě, na takovym ostrovu za řekou hraje hudba. Na náměstí jsou boudy od stánků, teď jsou tam zrovna jen ty prázdné boudy, vlezu si na jednu a trochu  klimbám. Cvak, a kufr je pryč.

Klip k tomuto příběhu vybral Jan P. Muchow, poslechněte:

Vec – Branči Kováč

Kdo jsem a co se děje

Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi tady sdílím. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.

 

Leave a comment

Please wait...