17.7.2015
 Posted by admin
0

Dnes jsem vzpomínala na blázinec…

Když není co kouřit, dokuřujem vajgly. Černoška Nanja říká, že se tím přenášejí informace. Je to africká královna, šamanka (má slova), její bratr je milionář (real), koupil jí celý Karlov a s doktorem má děti (unreal).
Když rodila u Apolináře, zamilovala se a vyšla na ulici nahá.

B.B. baví sestru tak, že si dává spoďáry na hlavu. Smějeme se.

Boj s P.H. na kuřárně. Říkám: „Pojď se z legrace poprat.“. Následuje sled rychlých pohybů, skončíme tak, že se navzájem držíme pod krkem. Jedna holka křičí: „Nechte toho.“

Cvičím u postele jógu.Jde kolem Šístek a říká: „Co vy to tady provádíte za Budhajógu?“
„Už nebudu provádět,“ říkám. Je to jen vtip.

Jedna holka je tu kvůli laktačce. „Jak je to možný, že tu svoji holčičku někdy tak miluju a někdy tak nenávidim?“ opakuje. Když ji Š. kurtuje, říká mu: „Přivaž mě, dělej…“ Vlepí jí malou facku. „Tohle si nebudete dovolovat…“

Judita zpívá. Nemá ráda kouření, nechodí na kuřárnu. Nejradši by celý ten prostor s postelema a jídelnu přetvořila na nějakou svou tvůrčí dílnu.
Zpíváme s Juditou v jídelně ukolébavku. Venku je bouřka. Přidá se L. a když dozpíváme, řekne: „Teď jsme zachránily svět.“

Za oknem leje. Holky řikaj, že za to můžu já. Jdu za doktorem a řeknu mu to. Druhý den ho potkám. Je jasný den. Otočí se v chůzi přes rameno a řekne: „Tak co? Prší nebo neprší?“

Mladej hezkej sanitář jde s náma na zahradu. S Nanjou a Danou tam dostaneme záchvat smíchu, který nás spojuje. Sedí tam s námi a vypadá, že ho to baví.

Eliška je česká lvice. Studentka a křehká bojovnice. Je zvyklá budit zájem, ale vlastně ji to trochu děsí.

Doktorka na mě mrkne a řekne: „Neřešte minulost, řešte přítomnost.“ Jindy říká: „Už jste se mi líbila a už se mi zase nelíbíte..“

B.B. se Sofií blbnou na kuřárně. B.B. zpívá Dobrý den, majore Gagarine a S. to nahrává na mobil. Když B.B. zpívá, je legrační.

Večer B.B. říká: „to bude zas noc plná utrpení…“ Jde kolem Šístek a prohodí: „Noc plná vášně..“

Nanja říká o Daně, že je to psychiatrička z Bohnic, která jí mučila a že jí poznala podle prstýnku na noze.
Říkám to Daně, ta se nasere, vyjede na Nanju a práskne dveřma od kuřárny.

M. přivezou v noci. Vůbec nemluví. Leží v posteli naproti mně. Dívá se tiše na mě a rukou si zakrývá jedno oko. Říkám: „Já mám schizofrenii, chápeš, to neni prdel..“
Ve dne chodí pomalu vyděšeně po místnosti, trochu jakoby během chůze ztrácela balanc a dívá se kolem jak vyděšená kamera. Nevypraví ze sebe slovo. Snažím se s ní komunikovat psaním. Funguje to chvíli. Pak jdu na kuřárnu. Vidím ji za sklem dveří, rozzlobeně na něj položí ruku. Otevřu, ať jde dovnitř a dáváme jí cigaretu, ale začne se hrozně klepat, vypadá to, že neví, jestli si má sednout nebo ne, zůstane v postoji někde mezi. Dana tvrdí, že ji zná, ale nevěřim jí to.

Antonie je Ruska, v minulé práci ji ošklivě popálili, tak má fobii z lidí. Ale z nás ne, na Karlově se jí líbí, je spokojená..
A. je hodná. Kreslí barevné mandaly a vidí to jako zázrak

Klip k tomuto zápisu vybral Jan P. Muchov, poslechněte:

Hannah Cohen, „Sunrise“

 

 

 

Kdo jsem a co se děje
Jmenuji se Lara, mám schizofrenii a píšu si deník, který s vámi budu tady sdílet. Občas otevřu starý deník a dám sem něco z doby, kdy jsem byla třeba za zdí nebo za prací v Bratislavě. Jan P. Muchow mi dělá Dj, vybírá hudbu, klipy, co se mu hodí k mým zápiskům.

Leave a comment

Please wait...